pondělí 10. července 2017

ČERNOBÍLÁ KLASIKA


Dá se vůbec něco pokazit černobílou kombinací? Podle mě přímo vyzývá k tomu, aby byla doplněna o nějaký výraznější prvek a vytvořila tak dohromady jednoduchý, ale přitom zajímavý outfit. O ten jsem se v tomto případě pokoušela i já. Svou nejoblíbenější sukýnku ze Zary jsem zkombinovala s černým body-topem a vše podtrhla černým chokerem a kabelkou s nášivkami, která mě neskutečně baví. Není nad to, když se cítíte pohodlně a zároveň dobře. Móda by měla být zábavou- ne nadarmo se totiž říká, že dokáže o člověku mnohé vypovědět. Tak doufám, že vás baví alespoň z poloviny tolik jako mě!

pátek 7. července 2017

ACH TY VOLÁNKY


Volánky. To je moje slabost. Líbily se mi před x lety. Vlastně byly populární i v době, kdy jsem se narodila a taky mnohem dříve. Která žena by je nemilovala? Schválně píšu jen ,,žena", protože muži k nim zaujímají zcela jiný postoj. Mnozí z nich je od srdce nenávidí. Někteří je schvalují. Jiným je to jedno. Pár výjimkám se docela líbí. Top, který mám na sobě, mi (bacha!) můj drahý schválil. A já se mu nedivím. Jakmile jsem ho v F&F uviděla, nedalo mi to, a i když se mi hrozně nechtělo, šla jsem si ho vyzkoušet. Měly jsme se ségrou čas, tak proč ne. Nakonec jsem ho tam ale nechala a koupila si jiný. Trošku paradox, že? O týden později mi už ale visel v šatníku a já si tak leda klepu na čelo, proč se mnou domů neputoval ihned. Vždyť je boží! Pokud se vám líbí, určitě se na něj zaběhněte kouknout- je z aktuální kolekce a pro milovníky růžové je k zakoupení i v této barvě. U mě jednoznačně zvítězila modrá!

středa 14. června 2017

VÝLET DO ZOO I ZA APEROLEM


Dnes byl parádní den. S budíčkem v 6.50 jsem se rychlostí blesku vyhrabala z postele, uvařila si kávu a udělala ze sebe člověka. V 7.55 jsem už seděla v pokoji na koberci, kde se mi sestra pokoušela zkrotit hřívu a udělat z ní dva francouzské copánky. Povedlo se. Hurá. Můžeme na výlet. Musím říct, že pro mé vlasy je to neskutečná úleva. A bod navíc i za to, že se v nich cítím skvěle (i když minimálně o 5 let mladší - a ne, nepíšu to jen proto, že mi to dnes potvrdil i průvodčí ve vlaku, který si prohlížel studentskou průkazku s datem mého narození, haha). Na výlet jsme vyrazily do olomoucké ZOO, kde jsme sice byly už nesčetněkrát, ale ZOO je ZOO. Ta nikdy neomrzí. Navíc - nejet tam, tak neuvidíme show jedné z opic, která nás rozesmála natolik, až jsme uronily pár slz. A to ani nemluvím o tom, že svůj komický výstup zakončila vyčůráním vsedě na větvi s výrazem ,,mám vás všechny v paži". To už jsem se vážně neudržela a vyprskla smíchy na celé kolo. Za poslední dobu to byla jedna z nejvtipnějších věcí, kterou jsem asi viděla. Škoda, že mě to napadlo natočit až po celém opičím představení. Určitě by to vyhrálo video roku, haha. 

úterý 6. června 2017

JEDEN OUTFIT ZE ŠUPLÍKU


Třídím si tak složky s fotkami v notebooku a najdu jednu s označením ,,DNES". Co by tam tak mohlo být? Po rozkliknutí je mi to hned jasné. Jedná se o fotky outfitu ze 4. dubna, které jsme s přítelem pořídili po mé úspěšně absolvované zkoušce (samozřejmě takto jsem na zkoušku nešla:)). Haha, můj drahý by asi nebyl zrovna nadšený, kdyby zjistil, že ještě nespatřily světlo světa. Toho blogového samozřejmě. Na mém instagramu jste totiž pár fotek zahlédnout mohli. V době zkouškového a následných příprav na státnice jsem se pokoušela přispívat alespoň tam. Teď už mám ale volno a byla by škoda vám některé fotky neukázat i na blogu. Co se týče ,,outfitu ze šuplíku", tak ten mě naprosto charakterizuje. Nějakou dobu jsem si nebyla jistá, v čem se vlastně cítím ze všeho nejlépe, až jsem na to konečně přišla. Tento outfit je právě jeden z těch, ve kterém jsem to právě já. Moje osobnost. Nakonec to podtrhly nové hodinky z Woodies, které bych nejraději nesundávala z ruky, kdybych nemusela. Patří teď rozhodně k mým nejoblíbenějším a díky jejich minimalistickému vzhledu se hodí téměř ke všemu. 

pátek 2. června 2017

Bc. ANETA


Věříte mi, že ani nevím, jak začít psát nový článek po více než měsíci? Ve mně se mísí tolik pocitů. Šťastných pocitů. S úlevou sedím na posteli a pořád tomu nemůžu uvěřit. Já jsem to dokázala! Je ze mě bakalář, juhuuu! Nikdy bych nevěřila, že na sebe dokážu být tolik pyšná, ale jsem. Asi především proto, že jsem se studia i přes všechny okolnosti nevzdala a s odhodláním to někam dotáhnout si podala přihlášku na jinou školu. Začala jsem studovat dvouobor, který jsem si tolik přála, a k učení změnila přístup. A najednou jsem tam, kde jsem. Unavená, ale s prvním titulem v kapse. Neskutečné se stalo skutečným, mohu si na chvíli odpočinout a užívat si práááázdniny! Pojďme se ale společně ohlédnout za tím, co tomu všechno předcházelo. 

Co si člověk představí pod pojmem ,,státnice"? U mě by se to dalo charakterizovat jednoduše: KAŽDODENNÍ BOJ! NERVY! SLZY! VZTEK! ČOKOLÁDA! GUMOVÉ BONBONY! HODNĚ KÁVY! STEREOTYP! NEPOŘÁDEK! PAPÍRY VŠUDE! BUDÍČEK V 7.30. ŽÁDNÝ SPOLEČENSKÝ ŽIVOT! A našlo by se toho určitě ještě spoustu dalšího. Podle plánu, který jsem si vytvořila hned na začátku, jsem se řídila tak týden, haha. Vlastně jen do té doby, dokud nám na portálu nezveřejnili termíny státnic z obou oborů... V tu chvíli bych vytyčila slovo PANIKA!

Státnice na češtině: 15.-19.5. (včetně obhajoby bakalářky)
Státnice na němčině: 23.5. nebo 30.5. 

úterý 25. dubna 2017

VÝLET DO LEDNICE & 6 SPOLEČNÝCH LET


Krásný úterní večer! Pokud mě stále sledujete na instagramu, určitě vám neuniklo, že jsem minulý týden ve středu ukončila 3. ročník na VŠ i včetně odevzdání bakalářské práce na sekretariát naší katedry. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Posledních 14 dnů bylo vážně hektických. Vlastně to všechno začalo už koncem března, kdy jsem se začala připravovat na zkoušku z literatury 20. století. Přihlásila jsem se na 4. dubna a měla jsem opravdu co dělat, abych se na ni stihla řádně naučit. Vše ale dopadlo, jak nejlépe mohlo. Po ní jsem se mohla věnovat přípravě na zbylé zápočty a taky na poslední ústní zkoušku ze stylistiky. Byly to pro mě snad nejnáročnější dva týdny mého života. Učila jsem se ustavičně každý den, do toho dokončovala bakalářku, referáty i další povinné úkoly. Hlavně jsem si dávala pozor, ať na nic nezapomenu. Na můj růžový lístek ,,CO VŠE MUSÍM UDĚLAT" toho stále čím dál více přibývalo a já už pomalu, ale jistě vyhlížela koš, abych ho tam mohla s klidem zahodit. A to se taky ve středu 19. dubna stalo. Ten pocit byl k nezaplacení. Vše odevzdáno. Tečka. Zvládla jsem napsat bakalářskou práci o 47 stranách, ačkoliv se to zpočátku zdálo tak nereálné. Teď už se jen modlím, aby nějakým způsobem prošla, obhájila jsem ji, a zároveň zvládla poslední nejnáročnější část, a to státnice. To slovo mě děsí. Dokonce mě donutilo sepsat plán, podle kterého se striktně řídím, abych všechno v rámci možností stihla a nepodcenila to. Tohle bude ještě dlouháááá jízda, takže mi, prosím, držte pěsti! <3

úterý 14. března 2017

MRKVOVÝ DORT VŠECHNO ZACHRÁNIL!


Ahojte všichni! To mi to s tím pravidelným přispíváním moc nevyšlo, co? Cítím se fakt hrozně. Dokonce se stydím po dlouhé době cokoliv napsat, protože TAKHLE to vypadat rozhodně nemá. Než se ale nutit do článků, na které se nemohu pořádně soustředit, tak raději nepíšu žádné. Je to velmi jednoduché. Veškeré dny (mimo ty, kdy jezdím do školy) trávím mordováním se s bakalářkou, aby byl výsledek celé práce alespoň trochu přijatelný a já měla !UF! alespoň jednu starost z krku. Bakalářka je věc 1. Věcí 2 se má všechno ostatní. Přitom je toho tolik, co bych s vámi ráda ze svého života sdílela... Doufám teda, že ta chvíle brzy přijde a my se tu budeme setkávat zase častěji. Dnes bych se vrátila v čase jen o kousek nazpět, a to k víkendu, kdy jsem měla po dlouhé době foťák při ruce a snažila se tak zachytit pár momentů.