čtvrtek 14. ledna 2016

2015 LOOKBACK & BIG THANK YOU


Ahojte!

Po skoro čtrnáctidenní odmlce jsem zase zpět- optimisticky naladěná a s chutí psát spoustu nových článků. Tentokrát byla moje odmlka zcela neplánovaná, bohužel někdy věci nevycházejí tak, jak si člověk představuje, a proto se tak stalo i teď. Můj notebook už přesluhuje, mám ho několik let a abych se přiznala, už jsem se s ním začala pomalu loučit. Nakonec jsem mu dala ještě šanci, s taťkou jsme ho dali k opravě a jupíjej, notebook zase ožil a nějakou dobu mi snad ještě poslouží. Druhá věc se má tak, že jsme společně s přítelem oba onemocněli, takže jsme celé dny trávili pod peřinou u filmů. Musím zaklepat, že je mi už konečně lépe. Přítel je na tom hůř, dostal i antibiotika, ale věřím, že mu pomůžou a bude brzy fit. Poslední věc, kterou bych ještě zmínila, než se pustím do článku, je zveřejnění termínu mé poslední zkoušky letošního semestru, která mě čeká 20. ledna. A právě kvůli tomu jsem začala zase šílet. Je toho tolik, až se obávám, že se to nestihnu naučit, což bych si ani přinejmenším nepřála. Proto teď nemám pomyšlení na nic jiného (vlastně mám, ale musím si to zatrhnout!) než na učení a drtím se, drtím a drtím. Ehm, včera jsem tedy začala a není to žádná sláva, musím dát ale hlavu vzhůru a máknout, protože čím blíže budu mít termín zkoušky na dosah, tím více budu nervózní. Nemám ráda ústní zkoušky, fakt ne! Nejhorší ze všeho. Takže pokud se i vy teď doslova mordujete a válčíte s učením, držím vám palečky, abyste všechno zvládli a hlavně, aby vás nedohnal stres, jako dohání mě před každou zkouškou i zápočtem. 

Teď ale šup k novému článku, který píšu tak trošku pozdě, ale i přesto si ho nedokážu odpustit. Moc se těším, až si připomenu celý rok 2015 prostřednictvím fotek a vy si ho tak (doufám!) užijete se mnou. Rok 2015 byl ve všech směrech docela podařený, samozřejmě by se našly dny, které bych nejraději vymazala z paměti, to ne, že ne, ale víceméně jsem si tento rok užívala, co se dalo a jen tak na něj nezapomenu. Pusťme se tedy do toho, fotek mám pro vás habaděj.

Kdo si vzpomíná, v lednu nám napadala hromada sněhu- klasicky zase až po Vánocích. Sníh mě netěšil, nemám zimu tolik ráda, ale ta ladovská, která je vždycky u přítele a u babiček, tak ta stojí za to. Už jen pohled na ní mě těšil, byla to vážně nádhera!


Na konci února mě čekala výborná sushi párty u Nikči, na kterou jsme se s holkama moc těšily, protože to znamenalo, že budeme zase všechny spolu.


A tuším 2 dny na to mě čekal báječný den na bowlingu s mou rodinou a přítelem. Byla sranda a kromě toho si také pamatuji, jak jsem nazpět řídila a dovezla nás všechny zdárně domů, haha.


Jelikož mi v půlce února začal letní semestr a já jsem začala bývat v Olomouci zase častěji, podnikaly jsme s holkama spoustu akcí, posedávaly jsme v našich oblíbených kavárnách, pojídaly nejlepší smažené sushi a vychutnávaly si přicházející konec zimy, protože jsme se nemohly dočkat jara.



A ono přišlo! A s ním spoustu kvetoucích stromů a květin. Jaro mě nabíjelo tak neskutečně pozitivní energií, která mi během zimy a zkouškového chyběla.


Začátkem jara nás s přítelem čekal třídenní wellness pobyt v hotelu Synot- ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Ten jsme si moc užili, navštívili jsme zároveň spoustu nových míst a chodili po výletech, co se dalo. Wellness pobyty máme rádi a už teď jsem zvědavá, na jaké pojedeme letos (tajně doufám, že stihneme alespoň dva @-)).


Největší radost jsem ale měla z návštěvy kovozoa, které jsme objevili cestou domů. Hned bych se do něj vrátila a všechno si prohlédla znovu. Zážitek na celý život!


Po návratu z wellness pobytu jsme s přítelem oslavili naše 4-leté výročí vztahu, které každým rokem slavíme 15. dubna. Je to takový ten náš den, kdy vzpomínáme na chvíle, kdy jsme se poznali a dali se dohromady. Na chvíle, kdy jsme začali tvořit tu super dvojku, kterou nic nerozdělí, ať to stojí, co to stojí. Taková ta láska na celý život <3


Stejně jako na naše tříleté výročí mě přítel pozval do večeři, která opět nezklamala a byla výtečná. Ostatně jako celý náš den <3



V květnu přišel konec semestru a začátek zkouškového období, které mě netěšilo ani omylem. Měla jsem toho šíleně moc a nervy v kýblu. U mě to snad ani jinak nejde. Proto mi obzvlášť bodla oslava narozenin mojí sestry a zároveň i mých jmenin, které slavím den před jejími narozeninami. Vždycky se těším, až dostanu krásnou kytičku od rodiny, protože mamka umí vždycky vybrat takovou, že z ní doslova padám na zadek <3



A najednou byl květen fuč, s ním i všechny zápočty a téměř všechny zkoušky. V půlce června jsem už měla letní semestr uzavřený a mohla si tak báječně užít Hawaii párty, kterou pořádala teta na oslavu jejích 50. narozenin. WOW! Teta měla všechno do puntíčku promyšlené, nechyběla havajská dekorace, jídlo ani pití, i obsluhu měla perfektní. Sejít se takto s téměř celou rodinou bylo skvělé a doufám, že takových příležitostí bude víc a víc, nejen na oslavách.


Na konci června jsem nastoupila na brigádu, kde jsem strávila celé léto. Chvílemi to bylo náročné, chvílemi to bylo docela fajn. Vlastně jsem byla moc ráda, že ji mám.
O tom, jaké bylo moje léto, jsem vám už psala tady v článku, ale určitě ho v tomto článku nevypustím, že joooo. Takže, léto jsem odstartovala kolaudačkou u Lucinky, kterou mám stále spojenou s výborným jídlem, vínem, smíchem, hudbou a především s marshmallow bonbony, haha.


Den po kolaudaci jsem pořádala námořnickou párty a oslavila tak s přítelem, rodinou a bandou přátel své 23. narozeniny. A že to bylo opravdu jako na vlnách.



O pár dní později jsem se už opravdu ,,narodila" a byl to ten den D, kdy jsem slavila svých 23 let. Fujtajbl, proč tak rychle stárneme? Své narozeniny jsem ,,oslavila" na 12-hodinové směně na brigádě a celý den se těšila, až bude 21:00 a přijede si pro mě přítel. Ten mě vzal rovnou na narozeninovou večeři a doma mě čekalo obrovské překvapení- sladký marcipánový dort ve tvaru MK kabelky a kytice těch nejnádhernějších růží pod sluncem. A o dva dny později následovalo další, vlastně pro mě to největší překvapení v podobě krabičky, ve které na mě čekaly nové zlaté hodinky od Korse. Brečela jsem dojetím.




Obrovskou radost jsem měla i z narozeninové květiny od rodiny, která byla ze slunečnic.


Na konci července jsem strávila den na fotbalovém turnaji v Jančí, kde bylo už od rána veselo. Večer jsme ještě s kamarády grilovali a strávili nějakou dobu hraním Macháčka.

Začátkem srpna jsme oslavily narozeniny naší Lucinky a spoustu času jsem trávila s přáteli na koupališti v Hradci nad Moravicí, kam určitě zavítáme i letos. 



Taky jsme s přítelem podnikli nezapomenutelný třídenní výlet do Prahy, který jsme si fakt užili. Hlavně Letnou, ze které je naprosto překrásný výhled na Prahu <3





Po návratu z Prahy jsme se přesunuli do Halenkova, kde jsme byli na dalším wellness pobytu. Chtěla jsem o něm napsat článek, bohužel jsem se k tomu nedostala. Pobyt jsme s přítelem zhodnotili jako nejslabší ze všech doposud navštívených wellness pobytů, ale samozřejmě jsme si ho udělali co nejkrásnější, ať máme na co vzpomínat. Jeden den jsme dokonce podnikli společný výlet do Vizovic i s mou sestrou a jejím přítelem, který byl plný srandiček a dobrodružství. Nikdy nezapomenu na naše ochutnávání čokolády. Tak moc jsem se nenasmála už pěknou dobu.




Léto jsme zakončili na festivalu Moravské hrady.cz, na kterém byli mí oblíbenci Chinaski (teď jsem si vzpomněla, že jsme byli na jaře na jejich koncertě i v Olomouci), Wanastowi vjecy a Desmod. Pořádně jsme si společně se všemi zpěváky, zpěvačkami i skupinami zazpívali a užívali si příjemně stráveného dne na kulturní akci.




V polovině září, tedy těsně před začátkem zimního semestru, jsem se znovu podívala do Prahy, kde jsme s přítelem navštívili i náš oblíbený Yam Yam. Poprvé jsem ochutnala kalamáry a nikdy bych nevěřila, že mi vůbec zachutnají.




Září byl mimo jiné další měsíc plný oslav a babských jízd, které jsou stejně nejlepší.


Nezapomenutelná oslava narozenin byla oslava mojí Kristýnky, která byla v retro stylu. Retro pití, retro oblečení, retro hudba, retro výzdoba... prostě perfektní. Výborně jsme se všichni bavili.




Taky jsem se po delší době setkala s kamarádkou, která mi utekla za studiem do Německa a se kterou se teď vídáme hodně málo. Přichystala jsem ji překvapení, protože mi chybí, naše chvíle jsou mi vzácné a chtěla jsem, aby to věděla! Proto ani tady v souhrnu za celý rok nesmí scházet, protože sem patří! <3



Jakmile začalo opadávat listí ze stromů a nadešel podzim, vychutnávali jsme si s přítelem procházky parkem i naším městem.



Taky jsme se poprvé podívali do Kunínského zámku, a to máme Kunín takový kousek. V ten den bylo skvělé podzimní počasí a já byla šťastná. ŠŤASTNÁ! Ruku v ruce s mým přítelem <3



V listopadu mi dorazily moje snad první pořádné tenisky Reebok via ringit.cz. Kvůli zkouškovému a absolutnímu nestíhání jsem vám s nimi nestihla do konce roku nafotit žádný outfit, ale jen, co se počasí zase trošku umoudří, vyvětrám je a konečně je uvidíte v akci, protože stojí za to. Jsou jedním slovem BOŽSKÉ! Kéž by jen vydržely bílé napořád...... :))


Listopad byl plný překvapení především pro mého přítele, pro kterého jsem za pomocí mých přátel uspořádala tajnou narozeninovou fotbalovou párty. Na jeho dojetí nikdy nezapomenu, samotné mi vehnalo slzy do očí a byla jsem štěstím bez sebe, že vše vyšlo přesně podle plánu a oslava byla vydařená.




S příchodem zimy začala punčová sezóna, která mi už teď chybí. Punče, trhy, advent a Vánoce mám na prosinci stejně nejradši a jako každý rok nemám tomuto období co vytknout, ba naopak, vždy na něj vzpomínám s hřejivým pocitem u srdce.




Miluji naši každoroční přípravu vánočních ozdob, dekorování bytu, zdobení perníčků, zdobení stromečku a balení dárků. To vše mám s prosincem automaticky spojené a naplno si to vychutnávám. Vždyť je to jen jednou za rok! A i v roce 2015 bylo vše perfektní. Hned bych vrátila čas zpátky, přitom od Vánoc neuběhl ani měsíc.




Taky mě v prosinci čekal vánoční večírek s mými kočkami, na kterém jsme si předaly dárečky a strávily spolu zase nějaký ten čas. A víte co? Zase to bylo boží!



Stejně tak boží jako Štědrý den, který přišel o několik dní později. Ježíšek byl zase nejhodnější a nadělil nám tolik dárečků, o kterých se nám ani ve snu nezdálo. Ale pro mě byl stejně nejkrásnějším dárečkem společný čas strávený s rodinou, kdy jsme se po roce zase všichni sešli, zdraví, šťastní a v pořádku <3



A samozřejmě Vánoce s přítelem. Pohádkové jako vždy, další kouzelný okamžik a pocit opravdového štěstí <3


V neposlední řadě se zmíním i o Silvestru, který jsem strávila se svým přítelem, sestrou a přáteli. Jooo a se spoustou výborného jídla!!! V lepší společnosti jsem ten poslední den v roce ani strávit nemohla.



V roce 2015 jsem toho zažila opravdu hodně a těším se na to, co přijde letos. Snad bude tento rok alespoň tak z poloviny dobrý, jako byl rok s pětkou na konci.


Mějte se rádi, usmívejte se a to ostatní už přijde samo!


<3


Vaše A.

5 komentářů:

  1. fííííííííííha, to je fotek :)
    nejvíc se těším na jaro, až zase začnou rozkvétat stromy a bude vonět vzduch, to miluju nejvíc :)
    Hlavně, ať ti je už dobře :)
    midas touch outfit & giveaway

    OdpovědětVymazat
  2. To vypadá, že jsi měla parádní rok! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektní rok, tak at je ten letošní ještě lepší, Anie :)

    OdpovědětVymazat
  4. ty sýry tam! bych se užrala, já jdu i po obyčejným Eidamu :D
    www.plesatazpevacka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. užasný článek a perfektní fotky!! A Nový rok bude ještě lepší :) luci.rojkova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat

Moc Vám děkuji za Vaše komentáře :-*
A pokud se mě budete chtít na cokoli zeptat, tak:
anyzzzz@seznam.cz :)