neděle 22. května 2016

MY LAST DAYS


Krásný večer, moji nejmilejší čtenáři! Už se mi po vás stýskalo. Poslední dobou se kolem mě děje tolik nepříjemných věcí, až se divím, že mě ještě nikdo nesbírá ze země. A to jsem k tomu neměla zrovna daleko. Život není jen procházka růžovou zahradou. Někdy si pro vás připraví ,,pikantnosti", se kterými ani náhodou nepočítáte, a o to více vás zlomí. Zlomí vás natolik, že odmítáte bojovat. Odmítáte dělat cokoliv pro záchranu toho ,,starého dobrého já", protože myšlenky uvnitř hlavy jsou silnější. Nutí vás k něčemu, co vlastně ani nechcete. Jde jen o špatné načasování. To se někdy stává. Nejdůležitější je zvednout hlavu, zatnout zuby, klidně i pěsti, ale jít dál. Škoda, že někdy to není vůbec lehké... Hlava říká něco jiného, srdce taky. Jak se rozhodnout? Nechci na vás přenášet špatnou náladu, nebo se vám vyzpovídat, spíše jsem chtěla, abyste věděli, že na tom momentálně nejsem zrovna nejlépe a ani si netroufám říct, kdy budu. Možná až po zkouškovém? Kdy alespoň opadnou stresy ze školy? Možná. Bohužel i to bude až za dlouho. Mám před sebou ještě pět ústních zkoušek a dva zápočty a už teď se cítím na pokraji sil. Jsem hrozně unavená a jediné, co bych si v tomto momentě přála, je pořádně se vyspat. Dlouho. Teď se ale s radostí a chutí pustím do nového článku, ve kterém vám povím, co jsem (kromě učení) dělala nebo z čeho se těšila poslední 2 týdny, protože nejdůležitější ze všeho, je obklopovat se těmi správnými lidmi a věcmi, které vás činí šťastnými.


HOKEJ. Kromě jednoho, kdy jsem se snažila napsat zápočet z lexikologie, jsem nevynechala ani jeden zápas a užívala si ho jako každý rok. Probojovali jsme se až do čtvrtfinále, a i přesto, že čtvrteční prohrou všechno skončilo, což mě jako velkou fanynku mrzí, jsem spokojená. Hokejisté byli moc šikovní a celkový tým tvořený převážně z nových hráčů byl skvělý. Večer, kdy jsme hráli proti Lotyšsku, jsem trávila s bandou přátel u nás doma, takže o zábavu bylo dvakrát postaráno.


Radost mi dělaly i květiny, které jsem mohla dávat druhým- konkrétně své mámě, která kromě svého svátku slavila i Den matek. K záviděníhodné. Ale maminka je přeci jen jedna a měla by se za každou cenu hýčkat, no ne?



O víkendu se u nás v Olomouci pořádal Garden Food Festival, který jsme v žádném případě nechtěli zmeškat. V předprodeji jsme s přítelem, sestrou a jejím přítelem zakoupili lístky na sobotu i neděli a těšili se na ochutnávání různých dobrot. Kupodivu nám vyšlo i počasí, s čímž jsme nepočítali. Festival byl super, ale co já opravdu nemám ráda, je obrovský počet lidí ve stísněných prostorech (v úzkých uličkách, apod.). Příští rok, pokud se na festival znovu vydáme, půjdeme určitě jen v sobotu nebo jen v neděli. Oba dva dny jsou po letošní návštěvě pasé. A i přesto, že jsme utratili dost peněz (a pomalu nic nezkusili!!), jsme si užili představení Zdendy Pohlreicha s Eliškou Bučkovou, rovněž také kuchařské umění Haliny Pawlowské a spoustu dalšího. Jo a ochutnali jsme nejlepší zmrzku a dezerty z Ollies!





V úterý slavily svůj svátek všechny Anetky včetně mě, takže jsem byla obdarována samými krásnými a praktickými dárečky a především sladkými dobrůtkami a překrásnou voňavou květinou. Rodina pro mě znamená to NEJVÍC na světě.



Od přítele jsem dostala voňavou růžičku a překvapivě knihu. Knihu od A. Geislerové. Ta mě oslnila svým překrásným obalem a dokonalými ilustracemi uvnitř knihy. Už se těším, až se do ní ponořím. Ani nevíte jak. Četli jste ji někdo? Co na ni říkáte?



Vzpomněla si na mě i nejzlatější kamarádka Kristýnka, která mi udělala radost tím nejsladším perníkovým cupcakem s jahodovou náplní a kosmetikou- sprchovým gelem od Natura Siberica a kokosovým olejem na konečky vlasů od Inecto. Tímto ještě jednou (a opravdu už naposledy!:D) moc moc děkuji!


Po mých jmeninách přichází na řadu narozeniny mojí sestry, ze které se letos stala dospělá osmnáctiletá baba. Ten čas tak neúprosně letí! Osmnáctiny jsou vždy dojemné, je to jakoby uzavření jedné etapy života a ohlédnutí za svým dětstvím, takže v momentě, kdy jsme sestře přáli, se do očí i slzičky draly.



Radost mi udělala i nová Obag. Moje vysněná písková, kterou už nedám z ruky.



Pro dnešek to bude všechno, utíkám se zase učit. Držte mi pěsti, ať to mám všechno co nejdříve za sebou. Tak moc se těším, až budu moct přidávat články zase pravidelně. Mějte se krásně a brzy se těšte na outfit, který jsem stihla dneska nafotit. 


Vaše A.

2 komentáře:

  1. Kytky, slunce, kabelka, zmrzlina a ještě k tomu kniha A.G. To zní jako pohádka. Určitě ti tyto věci pomůžou přenést se přes těžké období Knihu PS jsem četla a úplně mě nadchnula. Těším se, až ji přečtu znovu
    Jsi krasna

    OdpovědětVymazat
  2. Krasny clanek a uzasne novinky :) dychlo na me jaro a pozitivita jak blazen <3

    OdpovědětVymazat

Moc Vám děkuji za Vaše komentáře :-*
A pokud se mě budete chtít na cokoli zeptat, tak:
anyzzzz@seznam.cz :)