čtvrtek 15. září 2016

SUMMER VACATION/ DAY 4/ JEŠTĚD, LIBEREC


Poslední článek, jehož prostřednictvím se rozloučím s letošní dovolenou v Novém Boru, je konečně tady a s ním hromada dalších fotek. Tentokrát jsme se ocitli v nadmořské výšce 1012 m, a to na dominantě severních Čech, kterou není nic jiného než známá hora Ještěd s televizním vysílačem. Neplánovali jsme žádnou túru, ale svoz lanovkou, takže jsem si mohla obléct, co jsem vlastně chtěla. V ten den docela foukalo a na samém vrcholu Ještědu ještě samozřejmě třikrát tolik. Asi bych měla hned na úvod napsat, jaký mám panický strach z výšek. Pamatuji si výlety s rodinou, kdy jsem sama stála pod všelijakými rozhlednami a čekala, až se naši i se ségrou vrátí v pořádku dolů. Ano, i obavy o ně mne přepadaly. Jednou jsem totiž viděla kýmacející se zábradlí a polekanou sestru, kterou jsem už už v záblesku viděla padat dolů ze srázu. Táta byl pohotový a díky Bohu k ničemu takovému nedošlo, ale o to víc se stupňoval můj strach z výšek a také strach o své blízké. A co vám budu povídat. S přibývajícím věkem je to horší a horší. Nicméně neuvěříte, ale výlet právě na Ještěd byl především můj nápad, ke kterému se přidal i přítel a následně to odsouhlasil i zbytek. O tom, jaké pocity jsem zažívala od té doby, co jsem nastoupila do kabinové lanovky, se dozvíte čtením dále.


Zmínila jsem se, že mi nahání hrůzu i lanovky, které jsou pro dvě osoby a vidíte sráz pod sebou, protože jsou otevřené? Při zjištění toho, že mě žádná taková nečeká.. oddechla jsem si! Bez obav jsem nastoupila do kabiny společně s početnou skupinou lidí a vyrazila vzhůru ,,do oblak". Výhled byl fantastický, jenže čím více jsme stoupali, tím více se mi klepaly nohy. A co teprve potom, když jsme z lanovky vystoupili, dostali se na prostranství kolem vysílače, odkud se všichni kochali a jenom já couvala od ochozu, co nejdále to bylo možné? Pomalu jsem si ťukala na hlavu, jestli nejsem praštěná. Každý jsme ale nějaký. Svůj strach z výšek se snažím překonávat, ale ten nepříjemný pocit mě bohužel nikdy nemine. Čím více času jsme ale na Ještědu trávili, tím rychleji jsem si zvykala. Dokonce vzniklo několik hezkých fotek!








Naopak cestu lanovkou dolů jsem zvládla hravě. Možná jsem se jen těšila, až budeme z té výšky zase zpět ,,na zemi". Když jsem se dočkala, rozhodli jsme se, že dalším naším cílem bude zastávka na oběd v samotném centru Liberce. Musím říct, že mě naprosto nadchlo autobusové nádraží a místní novorenesanční radnice, která je jako vystřižená z nějaké pohlednice. A ono ne, my máme takovou nádheru v Čechách!



Na oběd jsme se prvně vydali do Porta Café, odkud jsme se vytočení po patnácti minutách sebrali a odešli. Nezažila jsem horší obsluhu. Většinou si nechci stěžovat, ale tady to nejde jinak. Při vstupu do restaurace jsme se slečen u baru ptali, zda jsou ještě k dispozici obědová menu. První šok přišel ve chvíli, kdy po sobě začaly koukat a nebyly si svou odpovědí ,,asi jo" vůbec jisté. OK! Předpokládali jsme, že ano, a i kdyby ne, objednali bychom si jídlo ze stálé nabídky. Už jsme měli vybrané, jenže co se nestalo. Slečny nás směle ignorovaly, ke stolu po dobu deseti (ne-li více) minut NIKDO nepřišel, poté přišla slečna odebrat talíře z vedlejšího stolu, kde už rovněž seděli dost naštvaní lidé a neobtěžovala se vrátit s tím, že by nás KONEČNĚ obsloužila. Za mě celkem vrchol. Jen tak na okraj- na servírky k baru jsme viděli, a tomu, co dělaly, se práce vážně neříká. Naštěstí jsme potom úplnou náhodou prošli kolem restaurace Balada, od které jsme už nic velkého nečekali, a přesto jsme byli překvapeni. Obsluha na jedničku s hvězdičkou, výborné jídlo, skvělé domácí limonády a lehký předkrm v podobě salátu jako pozornost podniku před hlavním chodem. Tady se musí každý vracet rád!




Z Liberce jsme zamířili rovnou k našemu hotelu, jelikož jsme chtěli stihnout za celý týden alespoň jednu odpolední kávu s dezertem, kterou jsme měli v ceně voucheru. Zapomněla jsem se vám ještě hned na začátku článku zmínit, že jsme naše předposlední ráno odstartovali procedurami, a to oxygenoterapií a návštěvou infrasauny. Pro všechny to bylo nové, s něčím takovým jsme se dříve nesetkali, ale užívali jsme si to. Byl to relax, který jsme si po prochozeném týdnu křížem krážem zasloužili.



Teď už ale zpět k odpolední kávě a dezertu. Stihli jsme ji, což těšilo převážně mě. Na kávu jsem se těšila celý den! Překapávanou jsem ale nechtěla, takže jsem stejně jako ostatní zvolila cappuccino. Dezert jsme očekávali jablečný (jako na obrázku- haha!) a místo něj jsme dostali ,,žemlovku". Tu ze srdce nenávidím, ale protože šlo o dezert a ne žemlovku jako žemlovku, snědla jsem ho. Nakonec nebyl tak špatný. To odpoledne ale bylo nejvtipnější ze všech, až se nám ze smíchu koulely slzy po tváři.



I poslední večer jsme si zahráli tenis, rozloučili se s místními kurty a slíbili si, že si občas zahrajeme i doma. Mise splněna! Byli jsme dokonce několikrát.


Večeři jsme stíhali až po osmé hodině, což se moc nelíbilo našim žaludkům, ale dříve to zkrátka nešlo. Večeře byla královská, hořčicovo-medová omáčka u brambor byla opravdová delikatesa. 



Tímto ukončuji povídání o naší pětidenní dovolené v Novém Boru a doufám, že nás příští rok čeká minimálně tak skvělá dovča, jakou byla tahle. A taky tajně doufám, že se zase podíváme k moři. Pokud všechno dobře dopadne...



Pěkný den Vám přeje
Vaše A. 

5 komentářů:

  1. Takové články mám nejraději :) Také mám strach z výšek :D Ale určitě bych se tam jednou chtěla zajet podívat :) Z výšky je jenom přece krásnější pohled :)
    Miska blog

    OdpovědětVymazat
  2. MMMM Yummy! I LOVE THE PICS, VERY COOL!

    http://sbr-fashion-fashion.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  3. To jsou krásný fotky, a všechno to jídlo. Mńam.))

    http://enisara.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Moc Vám děkuji za Vaše komentáře :-*
A pokud se mě budete chtít na cokoli zeptat, tak:
anyzzzz@seznam.cz :)