středa 14. června 2017

VÝLET DO ZOO I ZA APEROLEM


Dnes byl parádní den. S budíčkem v 6.50 jsem se rychlostí blesku vyhrabala z postele, uvařila si kávu a udělala ze sebe člověka. V 7.55 jsem už seděla v pokoji na koberci, kde se mi sestra pokoušela zkrotit hřívu a udělat z ní dva francouzské copánky. Povedlo se. Hurá. Můžeme na výlet. Musím říct, že pro mé vlasy je to neskutečná úleva. A bod navíc i za to, že se v nich cítím skvěle (i když minimálně o 5 let mladší - a ne, nepíšu to jen proto, že mi to dnes potvrdil i průvodčí ve vlaku, který si prohlížel studentskou průkazku s datem mého narození, haha). Na výlet jsme vyrazily do olomoucké ZOO, kde jsme sice byly už nesčetněkrát, ale ZOO je ZOO. Ta nikdy neomrzí. Navíc - nejet tam, tak neuvidíme show jedné z opic, která nás rozesmála natolik, až jsme uronily pár slz. A to ani nemluvím o tom, že svůj komický výstup zakončila vyčůráním vsedě na větvi s výrazem ,,mám vás všechny v paži". To už jsem se vážně neudržela a vyprskla smíchy na celé kolo. Za poslední dobu to byla jedna z nejvtipnějších věcí, kterou jsem asi viděla. Škoda, že mě to napadlo natočit až po celém opičím představení. Určitě by to vyhrálo video roku, haha. 

úterý 6. června 2017

JEDEN OUTFIT ZE ŠUPLÍKU


Třídím si tak složky s fotkami v notebooku a najdu jednu s označením ,,DNES". Co by tam tak mohlo být? Po rozkliknutí je mi to hned jasné. Jedná se o fotky outfitu ze 4. dubna, které jsme s přítelem pořídili po mé úspěšně absolvované zkoušce (samozřejmě takto jsem na zkoušku nešla:)). Haha, můj drahý by asi nebyl zrovna nadšený, kdyby zjistil, že ještě nespatřily světlo světa. Toho blogového samozřejmě. Na mém instagramu jste totiž pár fotek zahlédnout mohli. V době zkouškového a následných příprav na státnice jsem se pokoušela přispívat alespoň tam. Teď už mám ale volno a byla by škoda vám některé fotky neukázat i na blogu. Co se týče ,,outfitu ze šuplíku", tak ten mě naprosto charakterizuje. Nějakou dobu jsem si nebyla jistá, v čem se vlastně cítím ze všeho nejlépe, až jsem na to konečně přišla. Tento outfit je právě jeden z těch, ve kterém jsem to právě já. Moje osobnost. Nakonec to podtrhly nové hodinky z Woodies, které bych nejraději nesundávala z ruky, kdybych nemusela. Patří teď rozhodně k mým nejoblíbenějším a díky jejich minimalistickému vzhledu se hodí téměř ke všemu. 

pátek 2. června 2017

Bc. ANETA


Věříte mi, že ani nevím, jak začít psát nový článek po více než měsíci? Ve mně se mísí tolik pocitů. Šťastných pocitů. S úlevou sedím na posteli a pořád tomu nemůžu uvěřit. Já jsem to dokázala! Je ze mě bakalář, juhuuu! Nikdy bych nevěřila, že na sebe dokážu být tolik pyšná, ale jsem. Asi především proto, že jsem se studia i přes všechny okolnosti nevzdala a s odhodláním to někam dotáhnout si podala přihlášku na jinou školu. Začala jsem studovat dvouobor, který jsem si tolik přála, a k učení změnila přístup. A najednou jsem tam, kde jsem. Unavená, ale s prvním titulem v kapse. Neskutečné se stalo skutečným, mohu si na chvíli odpočinout a užívat si práááázdniny! Pojďme se ale společně ohlédnout za tím, co tomu všechno předcházelo. 

Co si člověk představí pod pojmem ,,státnice"? U mě by se to dalo charakterizovat jednoduše: KAŽDODENNÍ BOJ! NERVY! SLZY! VZTEK! ČOKOLÁDA! GUMOVÉ BONBONY! HODNĚ KÁVY! STEREOTYP! NEPOŘÁDEK! PAPÍRY VŠUDE! BUDÍČEK V 7.30. ŽÁDNÝ SPOLEČENSKÝ ŽIVOT! A našlo by se toho určitě ještě spoustu dalšího. Podle plánu, který jsem si vytvořila hned na začátku, jsem se řídila tak týden, haha. Vlastně jen do té doby, dokud nám na portálu nezveřejnili termíny státnic z obou oborů... V tu chvíli bych vytyčila slovo PANIKA!

Státnice na češtině: 15.-19.5. (včetně obhajoby bakalářky)
Státnice na němčině: 23.5. nebo 30.5. 

úterý 25. dubna 2017

VÝLET DO LEDNICE & 6 SPOLEČNÝCH LET


Krásný úterní večer! Pokud mě stále sledujete na instagramu, určitě vám neuniklo, že jsem minulý týden ve středu ukončila 3. ročník na VŠ i včetně odevzdání bakalářské práce na sekretariát naší katedry. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Posledních 14 dnů bylo vážně hektických. Vlastně to všechno začalo už koncem března, kdy jsem se začala připravovat na zkoušku z literatury 20. století. Přihlásila jsem se na 4. dubna a měla jsem opravdu co dělat, abych se na ni stihla řádně naučit. Vše ale dopadlo, jak nejlépe mohlo. Po ní jsem se mohla věnovat přípravě na zbylé zápočty a taky na poslední ústní zkoušku ze stylistiky. Byly to pro mě snad nejnáročnější dva týdny mého života. Učila jsem se ustavičně každý den, do toho dokončovala bakalářku, referáty i další povinné úkoly. Hlavně jsem si dávala pozor, ať na nic nezapomenu. Na můj růžový lístek ,,CO VŠE MUSÍM UDĚLAT" toho stále čím dál více přibývalo a já už pomalu, ale jistě vyhlížela koš, abych ho tam mohla s klidem zahodit. A to se taky ve středu 19. dubna stalo. Ten pocit byl k nezaplacení. Vše odevzdáno. Tečka. Zvládla jsem napsat bakalářskou práci o 47 stranách, ačkoliv se to zpočátku zdálo tak nereálné. Teď už se jen modlím, aby nějakým způsobem prošla, obhájila jsem ji, a zároveň zvládla poslední nejnáročnější část, a to státnice. To slovo mě děsí. Dokonce mě donutilo sepsat plán, podle kterého se striktně řídím, abych všechno v rámci možností stihla a nepodcenila to. Tohle bude ještě dlouháááá jízda, takže mi, prosím, držte pěsti! <3

úterý 14. března 2017

MRKVOVÝ DORT VŠECHNO ZACHRÁNIL!


Ahojte všichni! To mi to s tím pravidelným přispíváním moc nevyšlo, co? Cítím se fakt hrozně. Dokonce se stydím po dlouhé době cokoliv napsat, protože TAKHLE to vypadat rozhodně nemá. Než se ale nutit do článků, na které se nemohu pořádně soustředit, tak raději nepíšu žádné. Je to velmi jednoduché. Veškeré dny (mimo ty, kdy jezdím do školy) trávím mordováním se s bakalářkou, aby byl výsledek celé práce alespoň trochu přijatelný a já měla !UF! alespoň jednu starost z krku. Bakalářka je věc 1. Věcí 2 se má všechno ostatní. Přitom je toho tolik, co bych s vámi ráda ze svého života sdílela... Doufám teda, že ta chvíle brzy přijde a my se tu budeme setkávat zase častěji. Dnes bych se vrátila v čase jen o kousek nazpět, a to k víkendu, kdy jsem měla po dlouhé době foťák při ruce a snažila se tak zachytit pár momentů.

sobota 11. února 2017

NÁROČNÝ LEDEN A JEŠTĚ NÁROČNĚJŠÍ ÚNOR


Všem vám posílám tisícero pozdravů a vítám vás u nového článku, který bude plný fotek za měsíc leden a první polovinu února. Těm, kteří mě pravidelně sledují na mém instagramu, jistě neuniklo, že mi úterním dnem (konkrétně už něco málo před 9.30) skončilo zkouškové za zimní semestr a mně se neskutečně ulevilo. Vyšla jsem z kabinetu paní docentky s ,,áčkem" v rukávu a usmívala se od ucha k uchu. Zhruba desetidenní dřina se vyplatila a odcházela jsem s výsledkem, o kterém se mi ani ve snu nezdálo. A to vám musím povědět vtipnou věc - noc před touto zkouškou se mi zdálo, že jsme ji s kamarádkami všechny zvládly za krásné C a když jsem se nad ránem probudila, skutečně jsem si na okamžik myslela, že už mám dávno po zkoušce a spokojeně spala dál. Až do té doby, než zazvonil budík a já si uvědomila, že to byl pouhý sen a ta nejtěžší zkouška mě ještě stále čeká, a to za necelé 3 hodiny!! Naštěstí všechno dobře dopadlo skoro stejně jako ve snu.

čtvrtek 12. ledna 2017

CALVIN KLEIN

 ,,Sny se mají plnit o Vánocích"- ano, povídá se. Podle mě to ale není to nejpodstatnější. Své sny si může člověk plnit během celého roku, pokud si to přeje a má z toho radost. Nejsem žádnou výjimkou. Ale když vám někdo.. a ten někdo je váš nejmilovanější partner.. splní vaše tajné přání při pouhém světle z hořících svíček u vánočního stromečku, má tento okamžik úplně jiný význam. Uvědomíte si, že existuje i někdo jiný, někdo, kdo vás dokonale zná, vidí do hloubi vaší duše, co si přejete, udělal by pro vás první poslední, a komu dělá radost především to, když máte radost právě vy. Takový splněný vánoční sen je nezapomenutelný. A v momentě, kdy to nejméně čekáte, má ještě větší kouzlo. Rozpláčete se dojetím a nevíte, co máte říct. Proto toho druhého mlčky obejmete a ten přesně ví, co to znamená. TOHLE je láska. Slova nejsou potřeba, potřeba je jen vědět, že jste vděční za přítomný okamžik a za to, že máte jeden druhého. A proč vám tohle všechno píšu? Dostat spodní prádlo od CK jsem si přála už dobré tři roky, ale nikdy jsem o tom nemluvila. Vždycky jsem ho jen obdivovala a přemýšlela nad tím, jestli by mi taky tak slušelo jako modelkám na fotografiích. Snila jsem o tom, že jednou budu jeho majitelkou i já. O tom, že má můj přítel stejný vkus, jsem nikdy nepochybovala. Ani o tom, že mě dokáže neustále překvapovat a já to u něj nikdy až do posledního momentu neprokouknu, haha. Ale tohle bylo tak nečekané a nádherné, až jsem si nebyla jistá tím, zda se to skutečně děje a zda je ta taška Calvin Klein s dárkovou krabicí uvnitř skutečně pro mě. Až přání od Ježíška mě v tom utvrdilo. A nejen v tom. Mám přítele, který mě zná jako své boty! Že je ale tím nejhodnějším a nejmilovanějším partnerem, to vím už skoro 6 let!
<3

úterý 10. ledna 2017

AHOOOJ!

Třikrát hurá, nový článek je na světě! V prvé řadě vás chci všechny moc moc pozdravit a přivítat v tom našem společném novém roce 2017. Pro mnohé je sedmička šťastným číslem, tak ať tomu tak tedy je a celý rok stojí za to! Ale určitě se mnou souhlasíte, že se na každém roce najde vždy něco krásného, na co člověk nezapomíná, naopak vzpomíná. A neskutečně rád! Já bych za ten loňský rozhodně vyzdvihla pětileté výročí s mým milovaným, víkendový pobyt v Jihlavě, mou narozeninovou black&white párty,  oslavy a grilovačky s rodinou a přáteli, letní dovolenou v Novém Boru, festivaly, přítelovy narozeniny a v posledním měsíci roku především Vánoce, které jsou kouzelnými pokaždé! Jsem zvědavá, co přinese tento rok, nicméně začal celkem dobře. Absolvovala jsem už dvě ústní zkoušky z české i německé lexikologie na výbornou, a to beru prozatím jako úspěch. Čekají mě ještě další čtyři ústní, tak se jen modlím, aby mě štěstí neopouštělo a stálo při mně jako doposud. A to stejné přeji i všem, kteří tento článek čtou a tráví většinu času stejně jako já zaboření v knihách a nekonečném množství papírů. Nebojte, ač se to nezdá, brzy bude určitě po všem. Kéž bych jen nebyla v absolventském ročníku, nepsala bakalářku a neměla v květnu první státnice... Ale o tom teď rozhodně psát nechci. Studování jsem si zvolila sama a baví mě to, tak nač si stěžovat? Místo toho bych vás ráda seznámila s faktem ohledně blogu a ten se má takto: chci začít zase přispívat co nejpravidelněji a hlavně nenuceně, spontánně. O tom, co bude zrovna aktuální a o čem se s vámi budu chtít podělit. 


Teď už vám ale chci jen popřát hezký zbytek večera a dobrou noc <3


Vaše A.